Krupka - Komáří vížka | Memoriál Josefa Mareše

Silniční závod do vrchu z Krupky na Komáří vížku je tradiční akcí teplicka, a má opravdu velice dlouhou historii. Samotné stoupání je dlouhé přes 5 km, ale začíná velice přísnou pasáží v ul. Husitská v Krupce. Místy stoupání dosahuje hodnot až 20%. Následně se stoupání zmírní a pokračuje tak až na rozcestí pod Komáří vížku, kde trasa opustí silnici a vede až na samotný vrchol, kde je cíl.

Historie závodu

Samotný závod je téměř legendou mezi závody Teplicka. Už od 60. let se pravidelně vždy na jaře jezdí a je stále populární. V současnosti je zařazen do seriálu Severočeské amatérské ligy.

Do startu zbývá:

Členové SAL mohou platit v hotovosti na startu bez přirážky (už budou předregistrováni), pokud chtějí, mohou vyplnit formulář, a poslat nám peníze elektornicky, ušetří to čas při prezenci :-)

Registrací souhlasíte ze zpracováním osobních údajů v rozsahu nutném pro uskutečnění závodu, a také s uvedením Vašeho jména a času ve výsledkové listině.

Registrace 2019

Für Radfahrer aus Deutschland. Kosten für die Registrierung möglich sein wird, in Euro zu zahlen. Wettbewerber im Voraus registriert 6€ (Zahlung vor Ort) Registrierung vor Ort 8€ (Zahlung vor Ort) Danke für registriert im Voraus :-) Bitte genau zahlen wir haben nich so geld für zuruck

Mapa zázemí a trasa závodu

Napsali o nás

Komáří vížka je takové magické stoupání pro všechny silničáře ze širokého okolí. Papírově to vlastně není nic moc, ale pravá bolest spočívá v úvodu. Husitská ulice je nekompromisní a do první serpentíny i krutá. Místama se to fakt nedá. Jen zatnout zuby a dupat. Po první zatáčce je to jako z jiného těsta, skoro rovina ale zase se to zvedá a dlouho se dupe až do té poslední zatáčky pod kaplí. Jsem tam, ale ještě zbývá třešinka... Brutální krpál až na samotný vrchol k hotelu. Fuj... ale je to tu krásné, a ten pocit při pohledu dolů! Já to fakt vyjel :-)

Luboš Brant

Teplice

Kopec na Komárku má pro mne zvláštní kouzlo. Je to místo, kde překonávám sama sebe. Poprvé jsem na Komárku běžela. Bylo to v květnu 2012, v době, kdy jsem se po delší mateřské pauze, opět vrátila k aktivnímu sportu. V dubnu jsem vyzkoušela Běkodo a pak se nechala přemluvit na běh na Komárku. Obdivovala jsem všechny, co kdy dokončili. Říkala jsem si, že jestli doběhnu a nahoře ještě budou pořadatelé, tak budu fakt borec. A já to dokázala, všude jsem se pak chlubila a dodnes to považuji za moje soukromé vítěztví. Tuším, že jsem to běžela za 42 minut.

Loni v roce 2017 jsem se vrátila znovu na start, tentokrát na kole. Bylo to v rámci VLKa. Byla jsem nervózní a neopatrným zacházením jsem si 5 minut před startem urvala řadící lanko. Jeden závodník mi to zafixoval na jednom převodu, který rozhodně nebyl ten nejlehčí. Borci v přední lajně prohlásili, že s tímhle to nedám. Byla jsem rozhodnutá, že to nevzdám, že to alespoň zkusím.. kam dojedu a při nejhorším to vyběhnu.
Všechno je o hlavě, bojovala jsem až do konce. Kromě jednoho 200 metrového úseku a poslední třetiny cílovky, kdy jsem se bála, abych si nezničila kazetu, jsem to dala celé v pedálech.

Zajímalo mne, jaké to bude s kompletní sadou převodů a přihlásila se na závod Krupka-Komárka potřetí , tentokrát v rámci SALky. Čas jsem si vylepšila o 5 minut a odměnou mi bylo 3. místo v kategorii.
Krupka-Komárka je brutální závod, 507m převýšení na 5,5km. Celou cestu nahoru si budete nadávat, proč jste se přihlásili a proč to děláte. Ale ten pocit v cíli stojí za to. :)